Horizont událostí je plocha v prostoročasu, která pro daného pozorovatele vymezuje oblast, ze které ho nemůže dosáhnout žádné světlo.
Typickým příkladem horizontu událostí je hranice černé díry – úniková rychlost je na ní rovna rychlosti světla, takže tato oblast je nejzazší mez z hlediska pozorovatele vně černé díry, odkud může světlo uniknout. Cokoliv z vnějšku se může propadnout přes horizont událostí, ale nikdy tomu nemůže být naopak. Výjimkou jsou jen kvantově mechanické procesy v těsné blízkosti horizontu, které umožňují vznik virtuálních párů částic a antičástic.
Princip kosmické cenzury je tvrzení o podstatě singularit v prostoročase. Singulatita je výjimečný bod, v němž funkce není definována nebo nemá řešení. Singularity, které jsou řešením jsou skryty za horizontem událostí. Nelze tedy o samotných singularitách získat žádné přímé informace z okolního prostoru.
(Teoreticky mohou existovat také singularity, které nejsou obklopeny horizontem událostí. Takové singularity se označují jako nahé. Podle hypotézy kosmické cenzury tedy ve vesmíru neexistuje žádná nahá singularita kromě Velkého třesku)